Názorně.cz

Na poslední chvíli nám naši pietu v Sýrovicích místní starosta zakázal, bez udání pádných důvodů. I přesto se bude konat v místech na pokraji bývalého tábora a chceme umístit pamětní desku na baráček vedle bývalé brány. Po 20 letech pádu komunismu, si připadám, jako by se vrátil čas. Co se děje? 

Pamětní deska bude mít tento nápis:

 Pieta.Zde, v těchto místech, stával od roku 1958 do roku 1965 zemědělský pracovní tábor správy ÚNZ MV Sýrovice , který po svém založení spadal pod ÚTNZ NPT/S Jáchymov (MV). Bylo zde na 350 vězňů, kteří byli trýzněni hladem, zimou a nelidskými pracovními podmínkami, včetně bití a tělesných trestů. Těm, kteří tento nelidský režim nepřežili, chceme tímto věnovat tichou vzpomínku.  Bývalý vězeň z r. 1962-1963, Ladislav Nykl a novináři Chodovských novin.------------------------------------------------------------- 

Slyšte, slyšte!

Na veřejnost uvedeno jest, že zemědělský koncentrační tábor Sýrovice u Podbořan, který byl v polovině šedesátých let pečlivě zlikvidován, našel svého pamětníka, který se nebojí o jeho existenci promluvit. Pan Ladislav (Frank) Nykl, byl jedním z vězňů tohoto lágru a po letitém zasílání mnoha dopisů , napřed na Československý svaz protifašistických bojovníků, pak na Svaz bojovníků za svobodu a dalších institucí, kde chtěl promluvit o tomto táboře, který původně spadal pod jáchymovské tábory, nebyl dodnes vyslyšen. Jeho příběhy byly sice otištěny na  www.toalita.cz  a objevily se v „Paměti národa“, ale to bylo vše. V místech kde stál tento lágr jsou dnes jen zbytky zdí, vysoká tráva a panelák. Tak měly být zakryty krutosti a hrůzy, které se tu udály..

Nyklovi nezbývalo, než se domluvit s redaktory Listů města Chodova a ti ho duševně podpořili a slíbili, že spolu s ním udělají malý pietní akt v místech táborové vrátnice, kde byl podle jeho pamětí umučen major západní armády Štyglic a v místech, kde Nyklovi omrzly prsty na rukou i nohou, z čehož má dodnes trvalé následky těžké srdeční choroby.

Tímto jste zváni na už jmenovanou panychidu ke dni osvobození od komunistického běsnění, na den 17. listopadu 2009 od 13 – 15 hodin v místech kde stál tento koncentrační lágr, na kraji vesnice Sýrovice. Po likvidaci všeho, co by mohlo připomínat sadistický tábor a jeho vymazání z paměti lidí, je tu ještě hrstka těch co přežili, co nezapomínají a nebojí se o tom promluvit. Tímto děkujeme bývalému vězni panu Nyklovi a chceme říci nahlas spolu s ním, že „národ který zapomíná své dějiny, je bude muset později opakovat“!

-------------------------------------------------------

Syrovice u Podbořan:

Dne 1.3.1959 byl otevřen pracovní úvar Oráčov v rámci nápravně pracovního tábora (NPT) Sýrovice.

1958 - 1. 3. 1961 spadala jeho správa pod ÚT-NZ NPT/S  Jáchymov (MV) 1. 3. 1961 – 1965 - správa ÚNZ MV Sýrovice (MV)

1965 – odvoz posledního vězně a likvidace tábora do - 1. 7. 1968 jako NVÚ (Nápravně Výchovný Ústav) Sýrovice (MV) kdy byl tábor oficiálně zrušen. Ještě v roce 1968-9 zde byly natáčeny některé úseky filmu „Skřivánci na niti“. Tento film byl však po své premiéře odsunut do trezoru, kde byl celých 20 let. Tábor byl vybudován k zemědělským pracím, tj. jarní řepná kampaň - okopávání s motyčkou a drátkování i zavádění chmelnice.

Za komunistického režimu u nás zemřelo a bylo umučeno ve vězeních a v koncentračních táborech: 8.000 lidí, 178 lidí bylo odsouzeno a popraveno. Z republiky bylo zdarma odvezeno na tisíce tun uranu za který jsme mohli jinak získat velké peníze a výhody.

President Reagan kdysi řekl o komunismu: Komunismus na zemi nelze uskutečnit,  jedině v ráji a tam ho už mají a v pekle, tam ho už nepotřebují!

Všechny tábory byly obehnány dvojitým (případně i trojitým) oplocením z ostnatého drátu o výšce 2,5 až 3,5 m a na vnějších rozích byly postaveny strážní věže s osvětlením (tzv. špačkárny), vysoké kolem 6 m. Z vnitřní strany oplocení bylo šestimetrové ostřelované pásmo, vyznačené nízkou překážkou také z ostnatého drátu. Vstup vězně do tohoto prostoru znamenal pro stržného použití střelné zbraně bez výstrahy. Vchody z táborů byly po celý den i v noci uzamčeny a zvláště střeženy. V objektu každého tábora stál velitelský barák, kde byly oděvní a proviantní sklady, kuchyně, různé kůlny, nezbytná „kulturka“ pro politické školení, promítání filmů nebo četbu určených knih a tzv. trestní barák, který sloužil napřed jako korekce a později izolace s vyváděním a bez vyvádění. Izolace s vyváděním „hopsá, hopsá“, byla za lehčí prohřešky (neplnění normy apod.) a vyznačovala se tím, že byl odsouzený ráno vyveden mezi ostatní do práce, po šichtě znovu zavřen do jedné malé betonové místnosti a přes noc, dle potřeby, musel škrábat brambory, loupat cibuli a sbíjet rozbité bedýnky pro firmu Fruta.

Velitelem tábora byl Václav Laur, který byl pár let před tím náčelníkem v táboře Ležnice u Horního Slavkova. Prý tam měl na svědomí v r. 1951 smrt i několik vězňů, které dopadli na útěku z lágru u vesnice Stanovíce. V Horním Slavkově a táboře Ležnice se vytěžilo od roku 1949 do roku 1961 cca 2670 tun uranu.

Po přečtení  mých článků o komunistickém kriminále, mě bylo od Chodovských redaktorů zdejších novin, (jmenovitě od Ladislava Paštěky) nabídnuto, že mě zavezou na ta místa kde jsem byl skoro před 50 lety vězněn a pak se tam domluvíme o tom, co bude dál. Když jsme přijeli do Sýrovic u Podbořan už jsme to těžko rozeznával, všude jen vysoká tráva a trosky, ale přesto jsem dokázal určit, kde tehdy stál zemědělský lágr s přibližně 350 vězni. Setkal jsem se tam s několika staršími usedlíky, kteří mě potvrdili, že tábor zadní stranou přiléhal k malému zámečku a na jeho místě dnes stojí panelák. Sami komunističtí mocipáni se tak styděli za to, co většině nevinných lidí i politickým vězňům prováděli, že jim nestačila likvidace tábora, ale i paneláky po jeho zplanýrování měly vše zakrýt. Z tábora je tam ještě dnes kamenná zeď u silnice a zbytky vrátnice, kde se pak v těchto místech v r. 1968 - 69 natáčel již zmíněný Menzlův film. Ke dni 17 listopadu, kdy uplyne 20 let od (pádu komunismu?), jsme pozvali do zapomenutých a ztracených Sýrovic bývalé vězně, historiky a novináře, k malé panychidě za člověka, majora západního letectva Štyglice a dalších vězńů, co zde byli týráni a mučeni. Domnívám se, že již nastal čas, říci nahlas o tom co bylo, aby se dějiny nemohly opakovat!

Ladislav (Frank) Nykl, Sýrovický vězeň, odsouzen za členství v napůl trampské a skautské skupině „Psanci - organizované skupině s úmyslem rozvracet socialistické soužití“.

---------------------------------

Muj bratr Jaroslav, kamarad autora Franka Nykla z doby o ktere autor pise byl roztrilen v autobuse ktery se pokusili jini mladistvi unest za hranice. Prezil, jini sesnactileti po strelbe ze samopalu neprezili. Takovy byl komunismus. Nenechte se zmast vy mladsi lhanim rude verbeze jak se krasne zilo v totalite.

Jiri Vanek